Varhany - slavnostní uvedení do provozu po rekonstrukci.

Velká sláva konala se v Moravči. Varhanám z roku 1881 se dostalo kompletní opravy.

Bohoslužby přijel sloužit Synodní senior Joel Ruml se synodní kurátorkou Liou Valkovou.

Po bohoslužbách jsme s nimi besedovali.

Po obědě následovalo slovo pana varhanáře Ivana Boka.

A koncertem potěšil naše uši varhaník Jan Esterle z Plzně se svými dcerami. Na fotce i s panem varhanářem.

Až do odpoledne se sedělo a povídalo, protože to byl den milých setkání i vzpomínání na společně prožité.

O moravečských varhanách slovy varhanáře Ivana Boka a faráře Daniela Matějky:

Moravečské varhany sestavil roku 1881 Antonín Molzer z Kutné Hory. Jsou ukázkou malého mechanického nástroje a svým pojetím tvoří celek, ve kterém se snoubí staré s novým. Vznikly v době, kdy se měnily používané technologie a měnila se i celá společnost. Ve varhanách tak můžeme nalézt rysy řemesla v podstatě ještě barokního, i když architektura a zvuková stránka nástroje je již poplatná své době.

Varhany před rozebráním hrály již z posledních sil. Na jejich stavu se podepsal vliv červotoče stejně jako jistá ležérnost pana stavitele ve věcech použitého dřeva, klihů a spojovacích materiálů. K silným stránkám těchto varhan zase patří, že dokázaly nějakým způsobem fungovat až do poslední chvíle a jde o nástroj po zvukové stránce milý a dobře pasující do prostoru kostela.

I my žijeme v době, kdy se mnohé mění. Staré hodnoty a přístupy jako by přestávaly fungovat, je třeba hledat cesty nové. Jsme v pokušení to staré buď zavrhnout případně zakonzervovat a odložit do muzea. Obrovské bohatství však můžeme najít, když budeme hledat, v čem byla síla starých hodnot a čím dokázaly nést tolik generací před námi. A když se touto silou necháme inspirovat a nést i dnes.

Moravečské varhany nebudou muzejním kouskem, budou sloužit ke koncertům, ale především při bohoslužbách evangelického sboru.

Ivan Bok, Daniel Matějka

-----------------------

Na závěr pak slovo pana varhaníka Jana Esterleho:

Opravené varhany – důvod k radosti

Hřeji se u radiátoru na moravečské faře s hrnkem čaje v ruce a povídám si s mnoha milými lidmi. Nejčastěji pokládaná otázka je celkem logická – tak jak se ti dnes hrálo? S radostí odpovídám, že dobře. Generálka varhan se opravdu povedla. Postupné opětné přivykání klimatu kostela sice může ještě přinést nějaká dílčí „zazlobení“, pokud jejich odstranění nepřekročí rámec běžné (a nutné) údržby (a já věřím, že nepřekročí), bude to jen přirozený přechodný jev, s nímž je potřeba počítat. Z „mechaniky“ může být varhaník někdy dost fyzicky unavený. Ovládání moravečského nástroje je ale vyregulováno příjemně, takže člověk cítí odezvu a zároveň se nemusí nadměrně namáhat. Pan varhanář Ivan Bok věnoval velkou péči jak technické, tak zvukové stránce opravy. Celkový zvukový dojem je oproti původnímu stavu více posunut k jemnějšímu, kultivovanému témbru, zvukové barvy se lépe pojí, což považuji vzhledem k období vzniku nástroje za pozitivní. Varhaník musí samozřejmě jak při bohoslužbách, tak při koncertování počítat se specifiky rejstříkového vybavení, které je jednoznačně „šité na míru“ hlavnímu účelu, pro který byly varhany pořízeny, tj. doprovodu bohoslužeb. Dá se ale nalézt dostatek barevných kombinací vyhovujících náladám, které je právě potřeba vyjádřit. Spojení s jinými nástroji či sólovým lidským hlasem pak interpretační možnosti ještě rozšiřuje. Bylo to dnes (a věřím, že dlouho bude) prostě příjemné.

Čaj je dopit, cesta k domovu daleká. Bude nás na ní provázet radostná vzpomínka na pěkně opravené varhany sloužící milému společenství lidí, kteří chválí Boha za vše, co pro nás činí.

 Vděčně Jan Esterle

Evangnetický kalendář