Kdo jsme?

Církev = společenství lidí, kteří věří: v Boha Otce, stvořitele světa; v Ježíše Krista, který ukázal světu Boží lásku a který svou smrtí a vzkříšením proměňuje situaci lidí před Bohem: otevírá nový rozměr důvěry a naděje; v Ducha svatého, který je přítomen ve světě a nechává lidi tuto důvěru a naději prožít.

Evangelická = patří ke křesťanskému proudu, který zdůrazňuje osvobodivou radostnou zvěst o Boží lásce, která člověka přijímá, aniž by mu kladla podmínky. Boží milost je zadarmo, proměňuje však lidský život. Historicky: takto smýšlející křesťané se pokoušeli v 16. století reformovat západní církev řízenou z Říma. Došlo však k rozdělení a ke vzniku nových samostatných církevních uskupení. Toto rozdělení je pro křesťany dodnes bolestivou věcí.

Českobratrská = na českém území začaly snahy o reformu církve už v 15. století (Jan Hus, ovšem nejen on). Toto hnutí našlo svou trvalejší podobu v církvi utrakvistické („pod obojí“) a pak především v Jednotě Bratrské. Později se nechalo obohatit i evropskými reformačními proudy (Luther - luteráni, Kalvín - reformovaní), zachovalo však svůj specifický, český charakter. Od bitvy na Bílé Hoře 1620 bylo evangelictví v českých zemích zakázáno. Obnovu, resp. nové zakládání evangelických sborů znovu povolil až Josef II. v roce 1781, kdy vydal "Toleranční patent". Ten umožňoval připojit se buď k reformovanému či luterskému proudu církve. Teprve v roce 1918 vznikla Českobratrská církev evangelická, která tyto dva proudy sjednotila a nově zhodnotila i tradici české reformace. Sjednocená Českobratrská církev evangelická se hlásí ke čtyřem historickým reformačním dokumentům, které vyjadřovaly víru evangelických křesťanů: Augsburské vyznání (konfese), Druhé helvétské vyznání, České vyznání, Bratrské vyznání. Nejdůležitější však zůstávají stará vyznání, která jsou pro společná pro celou křesťanskou církev: Apoštolské vyznání, Nicejsko-Cařihradské vyznání, Chalcedonské vyznání. Nad tím vším stojí autorita živého Krista a Ducha svatého, který nás skrze svědectví Bible nechává znovu, aktuálně, hlouběji i kriticky porozumět, čemu a především komu věříme, a co to znamená pro náš život, pro naše myšlení, mluvení i jednání.

Sbor = společenství církve v jednom místě. Zde konkrétně v Moravči vznikl roku 1781. Založili ho evangelíci z Moravče i okolních vesnic, kteří do té doby žili a předávali svou víru tajně, mnohdy navzdory pronásledování ze strany politické moci. Sbor však zůstává otevřený i vůči těm, kteří víru nezdědili od svých rodičů a předků, ale kteří sami hledají nové světlo a duchovní i lidské zázemí pro svůj život. Z organizačního hlediska: v čele sboru stojí farář a kurátor, o většině důležitých věcí však rozhoduje "staršovstvo". V případě Moravče je to sedmičlenná rada volená z členů sboru. Farářem je od roku 2008 Daniel Matějka, ml., kurátorem Daniel Trefil. Dalšími členy staršovstva jsou: Pavel Hájek, Petr Kršek, Lukáš Malínek, Miloslav Zadražil, Eva Zadražilová, náhradníky jsou Vladimír Lešikar a Kateřina Kršková. Přinejmenším jednou do roka se koná "sborové shromáždění", které rozhoduje o nejdůležitějších záležitostech sborového života. Volební právo při něm má každý člen, který se aktivně účastní života sboru. Toto shromáždění v určitých lhůtách volí faráře i členy staršovstva. Jednotlivé sbory ČCE se dále organizují podle tradičních územních celků do "seniorátů". Moraveč je součástí Horáckého seniorátu. V čele celé církve pak stojí šestičlenná Synodní rada a také Synod - jakoby parlamentní shromáždění zástupců seniorátů, které se schází přinejmenším jednou do roka. V Synodní radě i na Synodu jsou rovným dílem zastoupení faráři a laici (nefaráři). Českobratrská církev evangelická má přibližně 100 000 členů. Sbor v Moravči sdružuje kolem 180 věřících. Na platy farářů přispívá stát, podstatný podíl života církve je však financován z darů jednotlivých členů.