Moraveč, 29.3.2013

(Pořad: Introitus: Ž 7, 9-11; První čtení: J 18, 28-40; Druhé čtení – základ kázání: J 19, 1-11; Třetí čtení - poslání: Fp 2,5-11; Písně: EZ 130; Svítá 401; Svítá 267; Dodatek 645; Svítá 135; EZ 248)

Jan 18, 28  Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29  Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?" 30  Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31  Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32  To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33  Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34  Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35  Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36  Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37  Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38  Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39  Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále." 40  Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.

Jan 19, 1  Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. 2  Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. 3  Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje. 4  Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." 5  Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!" 6  Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám." 7  Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího." 8  Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. 9  Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10  Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" 11  Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."

Na konci této scény se Ježíše chopí, dají mu na záda kříž, odvedou na Golgotu a ukřižují. Bude to temný vrchol Velkého pátku, temný vrchol toho, co člověk dokáže.

Ale už tady v té naší scéně u Piláta se mnohé vyjevuje.

Římský prokurátor nechává přivést Ježíše před zástup se slovy: „Hle, člověk!“ Odhaluje tím zubožený stav Kristův, odhaluje však zároveň ubohost člověka vůbec. Hrajeme si na siláky, na krále. Přitom nejsme o mnoho víc než ubohá těla. Co je člověk? Co jsme my? Velký pátek nám staví před oči pravdu, která není příjemná.

Nejen nad Kristem, ale nad celou tou scénou by se dalo vyslovit: „Hle, člověk!“ To, co se v tom příběhu děje, je svědectvím o člověku. Takový je člověk, takhle hraje svou hru. I my jsme součástí té hry, která se z veselohry přeměňuje v krutou tragédii a zase zpátky. Herci se mění, ale role zůstávají podobné.

Velekněží. Přivádějí Ježíše k Pilátovi, aby ho dal popravit. Nejsou schopni Ježíše z ničeho pořádně obvinit. Jen jim nesedí do plánu, nehodí se jim. Ohrožuje jejich jistotu, jejich pozice, pryč s ním.

Když člověku něco vadí, hledá způsob, jak s tím zamést. Zamést s druhým, který je jiný, s tím, kdo se mnou nesouhlasí, kdo mě kritizuje. Zamést s pravdou. Zamést s Bohem, pokud by nám chtěl příliš mluvit do života.

Velekněží říkají: „my máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít“. Možná za tím ale zní spíš: „my jsme zákon, a kdo je proti nám, musí zemřít.“ To je lidské.

Pilát. Možná v těch rozhovorech s Ježíšem aspoň trochu nahlédl pravdu. Nenalezl na Kristu žádnou vinu. Prohlédl nesmyslnost obvinění, které proti Ježíši vznesli. A přece ho dal zbičovat. Protože: proč ne. Třeba se tím něco vyřeší.

A tak vojáci římské stráže berou bič a bez velkého přemýšlení vykonávají svůj úkol. Dělají to vlastně docela rádi. Jejich vlastní život za moc nestojí, tak jednou z mála útěch a radostí, které mají, je vysmát se těm, kteří jsou v jejich moci, povozit se po nich. Přináší to úlevu. Ježíš od vojáků dostává purpurový plášť, trnovou korunu a navíc sadu ran do obličeje. To umí člověk: ve vlastním zoufalství o to víc ubližovat druhým, vysmívat se jim, mlátit kolem sebe. Aby aspoň na chvíli zapomenul na vlastní ubohost.

Zbičovaný Ježíš se vrací před Piláta. Ten tuší že celý proces je absurdní. Ježíšova zvěst, Ježíšovy ambice, to jeho království není z tohoto světa, nebojuje proti královstvím lidským. Jde tak nějak napříč pozemskými strukturami aniž by nutně usilovalo o jejich zničení. Ježíš není politický zločinec, Pilát to ví.

Ale nakonec proč ho velekněžím nevydat, když si tak přejí jeho smrt? Proč bych se měl toho ubožáka zastávat? Proč trvat na jeho nevině, když z toho plynou jen problémy?

Proč hledat pravdu, když to má přinést jen další konflikt? Co je pravda? Umyji si ruce a vy si ho vezměte a ukřižujte. Nebudu se tím zabývat. Nestojí mi to za to. Můžeme si klást otázku, jestli má víc lidských životů na svědomí nenávist nebo prostá lhostejnost.

V tomhle příběhu je to lhostejnost Piláta i těch lidí v zástupu. Nebo ne lhostejnost, ale nedostatek odvahy a rozhodnosti. Nevěřím, že všichni ti lidé, co tam byli, si přáli Kristovu smrt. Určitě tam byli i tací, kterým to připadalo nespravedlivé, přímo uhozené. Svět se zbláznil. Ježíš přece nezasluhuje smrt. Ale kde vzít odvahu se proti tomu ozvat? Vždyť já, malý člověk uprostřed zástupu s tím stejně nic neudělám.

Je to vyšší politická hra, co se tady děje, hra mezi mocnými. Hra, ve které se jedněm podařilo zmanipulovat dav, aby křičel to, co oni chtějí. Co s tím já sám zmůžu? Mohu tiše přihlížet, a když to nevydržím, tak si zakryji tvář nebo úplně půjdu pryč. Co já sám dokážu změnit v tomhle složitém a pokrouceném světě?

Ježíšovi nejbližší, učedníci, kde jsou vlastně teď? Někde ve strachu zalezlí. A když nejsou úplně zalezlí, tak aspoň zapírají, že by Krista znali.

Tak nádvořím zní pouze hlas poblázněného lidu: „ukřižuj“! Možná jim to přijde zábavné, vyžádat pro někoho trest smrti. Ale možná si mnozí v tom davu myslí, že skutečně bojují za dobrou věc. Ježíš byl ten, kdo narušoval staré dobré společenské a náboženské zvyky a pořádky. Takoví lidé jsou nebezpeční. Nejlepší bude ho pro jistotu ukřižovat.

Scéna před Pilátem stejně jako celý pašijový příběh nám nabízí pochmurný obraz lidství. Na otázku: „Co je člověk?“ bychom mohli odpovědět tímto temným líčením. Ale byla by to jen část pravdy. Protože jsem zatím hleděl na všechny okolo a vynechal jsem Krista samého, kolem kterého se vlastně celé to divadlo točí. Proč on tam vlastně před tím Pilátem stojí?

Stojí a mlčí. I když by měl důvod vypustit salvu zlých slov vůči těm, kteří ho posílají na smrt. Nebo těm vojákům, co se mu vysmívají mohl vrátit něco štiplavého. Ježíš mlčí, na Pilátovy otázky odpovídá zvláštně, ne odevzdaně, ale ani nenávistně. Nezodpovězená zůstane Pilátova otázka: „Odkud jsi?“

Ježíšova mírnost jako by byla z jiného světa. Jeho království je jako by z jiného světa. A přece přichází do světa našeho. Budí v něm rozruch a údiv, když nezapadá do našich zažitých vzorců. Když prolamuje lidskou nenávist, když ji nevrací, ale odpouští a proměňuje. Alespoň nakolik se lidé proměnit nechají.

Proč stojí Kristus před Pilátem? Není to nahodilost. Je to Boží rozhodnutí. Bůh se rozhodl v Kristu jít důsledně cestu lásky, kamkoli povede, i když by měla vést před Piláta nebo až na kříž.

Proč? Kvůli člověku. Bůh vstoupil v Kristu do světa, aby tvora jménem člověk získal, zachránil, aby ho vytrhl z těch temných vzorců a rolí, které hrajeme na téhle zemi. Aby člověka proměnil a nabídl nový, pořádný život, život s nadějí.

V okamžik, kdy Kristus stojí před Pilátem to vypadá, že Boží věc prohrává. Pilát se nenechá oslovit, zůstává lhostejný k pravdě, vydává Ježíše na smrt. Ani velekněží se nevzdají své nenávisti, dav zůstává v zajetí našeptavačů. Tak Kristus dojde s křížem až na Golgotu a tam odevzdá svůj život.

A přesto to nebude prohra. Bude to vítězství Boží lásky k člověku. Bude to důkaz, že ta láska neuhne před ničím, ani před hrozbou smrti. Větší důkaz být nemůže.

„Co je člověk?“ „Co jsme my?“ Dostáváme novou odpověď na tuhle otázku, jinou, než ke které jsme došli dříve: Člověk, navzdory všemu zlému, co dokáže, je tvorem Božím, kterého Bůh stále miluje a pro kterého se vydává až na smrt. Jsme ti, kvůli kterým se Bůh vydává do bojů tohoto světa, kvůli kterým se vrhá do temnoty, kvůli kterým podstupuje to, čeho se člověk sám nejvíce děsí. Aby nás zachránil, proměnil a pozval k životu, který bude jiný.

Kriste, ty jsi přijal smrt na kříži. Vydal ses nám lidem v lásce. Stále se vydáváš. My často neumíme láskou odpovědět. Ty o nás přesto stojíš. Děkujeme. Amen.

-13